Co nového kolem lihovaru

Co nového kolem lihovaru. Aneb co jsme se nedověděli ani ze stránek firmy, ani na jednání ZO, kde byla firma hojně zastoupena.
Lidé mi posílají články na téma, že lihovar investoval 21 milionů do odstranění pachu z jeho výroby. Skončil kvůli tomu i úředník na ministerstvu, protože odmítl vyplatit jeden milion z desíti, které byly ze Státního fondu životního prostředí. Hrozí, že lihovar bude muset vrátit i těch devět předešlých. Je to sice nepravděpodobné, což nám ukazuje dění kolem předsedy vlády. Mně však zaujala jiná věc. Ty peníze už byly proinvestovány? Do jaké technologie. A proč se neprojevila tato obrovská investice změnou čistoty námi dýchaného vzduchu?
Nebylo jiné řešení, jak získat odpovědi na tyto otázky. Zavolala jsem tedy do lihovaru technickému řediteli ing. Zetkovi. Tady jsou odpovědi.
Vzhledem k tomu, že dotace se prý vyplácí až po provedení investice, vše již proběhlo. Tento obrovský objem peněz byl investován do přepravníků sušených výpalku ze sušičky do „cirkusu“, tedy skladu výpalků. Aby výpalky nezapáchali při sypání na valníky. Tato informace mě moc nenadchla, protože výpalky jsou nadále cítit a my jako obyvatelé spíš sneseme zápach výpalků než daleko vtíravější pachy z kvašení či z neznámých zdrojů. Jelikož pan ředitel z rozhovoru se mnou byl poněkud smutný, musela jsem zdůraznit, že si vážím toho, že mnoho problémů se již podařilo odstranit. Dá se předpokládat, že jsme k tomu přispěli všichni ti, kdo se nebáli připomínky vznášet. Tak tedy co se povedlo:
Lihovar vybudoval mohutné protihlukové stěny, jestli si dobře pamatuji za 20 milionů. Škoda jen té stěny ze starých kontejnerů u čističky, ta je spíš vtipná než účinná. Důležité je, že dnes již lihovar nepřekračuje hlukové limity.
Firma přestala na svém dvoře v prostředku obce skladovat nesušené výpalky, které hnily, hrály různými barvami plísní a neskutečně zapáchaly.
S několikaletým zpožděním odstavili silně čoudící uhelnou kotelnu, která byla nahrazena nečoudící plynovou.
Obrovský oblak páry, který vycházel ze sušárny výpalků a chrlil do ovzduší tuny vody byl ponížen na minimum. Avšak ani toto nepomohlo k úplnému odstranění zápachu z výpalků.
Lihovar přestal odebírat v rozporu s povolením vodu z řeky Doubravy v období, kdy neteče řekou požadovaný průtok. Vybudoval si větší retenční nádrž, která dokáže překlenout nedostatek vody na několik týdnů.
Na samém začátku se pomocí petice podařilo lihovar odradit od záměru postavit obří zásobník na ethanol nedaleko školy. Stejně tak firma opustila od záměru míchat zde palivo E85 – blending.
Snad se i zamýšlený dvousetmetrový vrt zapíše do pozitiv. Ačkoliv se bojíme, abychom nedopadli jako ve Starkoči, kdy jeden zpackaný vrt připravil o vodu obyvatele i rybník.