Cukrovar ve Vrdech na přelomu devatenáctého a dvacátého století

Výroba cukru z cukrové řepy má na našem území již historii dvě století. Za kolébku výroby cukru se považuje cukrovar ve Zbraslavi, kde se nejprve vyráběl z cukrové třtiny, teprve později z cukrové řepy. Byly i jiné způsoby výroby této základní potraviny a pochoutky zároveň. Cukr se vyráběl například i ze šťávy cukernatého javoru.

Pokusy s cukrovou řepou započaly kolem roku 1810 i na Čáslavsku. Cukrovar na Žakách zpracoval v roce 1812 už 5000q řepy. O tři roky byl založen cukrovar i ve Žlebech. Později vznikaly cukrovary v Žehušicích, Tupadlích, Dolních Bučicích a ve Vrdech, v Čáslavi a ve Filipově. V druhé polovině století bylo v českých zemích již tolik cukrovarů, že kryly výrobou celou spotřebu. Poměry na burze přispěly k tomu, že mnoho cukrovarů záhy zaniklo a na Čáslavsku zůstaly jen cukrovary ve Vrdech, ve Žlebech, Hostačově a v Močovicích. Cena cukru začala velmi klesat. Za 25 let se snížila na méně než polovinu. Za dalších 40 let,ve dvacátých letech 20 století se naopak cena vyšplhala až na 300 korun za q.

Vrdovský cukrovar vznikl v roce 1861. Vybudovala ho vídeňská rodina Schöllerů. V roce 1910 jej převzala akciová společnost Schöller a spol. V roce 1911 cukrovar získala Živnostenská banka. Téhož roku byl vykoupen a zrušen konkurenční cukrovar v Dolních Bučicích v místě dnešních domů s pečovatelskou službou. Cukrovar byl akciový, předsedou zařizující rady byl pan Čapek, notář z Čáslavi. První předseda správní rady byl Matěj Kutílek, statkář z Vrdů. A je třeba si uvědomit, že místně vžitý výraz starý cukrovar neodpovídá pravdě. Vrdovský cukrovar je starší. Cukrovar v Dolních Bučicích vznikl roku 1868. Z údajů o množství zpracované řepy vyplývá, že rozdíl ve velikosti obou cukrovarů nebyl nijak zásadní. Naprostý zánik dolnobučického cukrovaru nastal roku 1918 po zásahu blesku při sněhové bouři do komína a následném požáru celé opuštěné továrny. Vzniklá škoda byla odhadnuta na 100 000 korun a částka, na kterou byl pojištěn byla 86 500 korun.

Provoz obou cukrovarů se velmi zjednodušil výstavbou místní dráhy, která spojila Vrdy s hlavní tratí Praha-Kolín v roce 1869. Oba cukrovary měly železniční vlečky. Mohlo se dovážet černé uhlí z Ostravy, hnědé uhlí z Duchcova. Obalové materiály a dříví. Vápenec ze Závratce i Prachovic se dopravoval nejprve lanovou drahou a potom po železnici. Samozřejmě místní dráha sloužila i k osobní dopravě.

V roce 1923 byl objem zpracované řepy a vyrobeného cukru opravdu velký. Cukrovku přivážely vozy naložené 20 q a to v množství 500 vozů denně. Celkově cukrovar zpracoval 44 tisíc tun řepy a vyrobil 8 tisíc tun cukru a 1 400 tun melasy. Cukrovar měl velký význam pro rozvoj Čáslavska. Téměř mimo zemědělskou sezónu dával práci a výdělek jak zemědělcům, ale i všem pracovníkům z cihelny. Údaje se rozchází, ale jisté je, že práci zde nacházelo kolem tisíce lidí. Doba, po kterou probíhala řepná kampaň se postupně zkracovala. Nejprve rafinování cukru probíhalo až do května dalšího roku, později kampaň končila před vánočními svátky. Pěstování cukrové řepy zaměstnávalo hodně lidí na poli, neboť to bylo dosti pracné. Prosperovaly i jiné obory, které dodávaly vše potřebné pro výrobu v cukrovaru. Pila, která vznikla v roce 1881 v místě dnešního Goldbecku, dodávala bedny na cukr. Prosperovala i firma Josef Železný /dnes truhlárna pana Suchardy/, která nejprve opravovala jízdní kola a pro velký zájem později začala kola montovat z dovážených dílů. Pracovníci totiž dojížděli do práce na kole z okolních vesnic. Například i ve Zbyslavi ve špýcharu bydlelo ve více jak dvaceti místnostech mnoho rodin zaměstnanců cukrovaru.

V roce 1931 množství zpracované řepy ještě vzrostlo. Za jeden jediný den cukrovar vyrobil 20 vagónů tzv. bílého zboží, tedy homolí, kostek, krystalu, cukrové moučky. Zpracovával totiž i surový cukr z jiných cukrovarů. K pohonu továrny se používalo hlavně parních strojů. Ty byly nahrazeny elektrický motory až v roce 1920. Parní stroje dokázaly vytvořit sílu 900 koňských sil, ale spotřebovalo se k tomu 15 vagónů uhlí denně. Spotřeba vody z řeky Doubravy byla také velká. Pro srovnání. Cukrovar potřeboval každý den 1,2 tisíc m3, lihovar dnes 1,7 tisíc m3 za den.

Cukrovar byl vždy součástí obce. Když šel v roce 1927 do důchodu ředitel Josef Winkler, daroval škole ve Vrdech - Bučicích 2 000 korun. To byly dost velké peníze. Školní rada z těchto peněz založila nadaci J. Winklera a z úroků kupovala pro chudé děti oděvy a obuv. Cukrovar v zimě 1929 sponzoroval i uhlí pro chudé občany.

Informace pochází z dobových kronik a časopisů.