Kostel v Dolních Bučicích

Kostel Všech svatých v Dolních Bučicích je jedna z mála historických památek na území našich obcí.

Původní kostel, který stával na místě dnešního dolnobučického kostela již od nepaměti, zřejmě byl vystavěn v době, kdy se po Čechách začalo šířit křesťanství. Již v roce 1355 se píše v pamětní farní chotusické knize, že při zdejším kostele byl ustaven plebán, neboli duchovní správce. To znamená, že kostel byl farním, měl vlastní faru. Fara byla zrušena po bitvě na Bílé hoře a kostel byl přidělen farnosti chotusické. Bohoslužby se konaly v kostele každou čtvrtou neděli. Před rokem 1613 byl majitelem obou vesnic (Horních i Dolních Bučic) rytíř Mikuláš Vostrovský. Po své smrti byl pochován v kostele dolnobučickém, na jeho náhrobní kámen byl vytesán nápis : „Léta Páně 1613, prvního dne měsíce února život svůj v Pánu dokonal urozený a statečný rytíř pan Mikuláš Vostrovský ze Skalky, jehož tělo tuto odpočívá, očekává vzkříšení“. Tato náhrobní deska při bourání starého kostela byla vyzvednuta a zasazena do východní chrámové zdi nového kostela. Kostel však velmi chátral a pustl, protože ho nikdo neopravoval. Už se v něm z bezpečnostních důvodů bohoslužby konat nemohly. Poslední se konaly dne 15.července 1822, na den rozeslání svatých apoštolů. Kostel byl uzavřen a v roce 1850 úplně zbořen. Patron kostela v Bučicích, hrabě Oswald Thun z Hohensteina, chtěl vyhovět žádosti občanů a rozhodl se, že dá postavit kostel nový. Základní kámen k tomuto kostelu položil hrabě osobně dne 22. května 1852 se slovy: „Ve jménu nejsvětější trojice kladu tento kámen ke cti a chvále boží a ku vzdělání lidu“. Kostel byl dokončen v roce 1865 a stál 30 tisíc zlatých. Je vystavěn ve stylu pseudogotickém a jeho stavitelem byl Jan Jelínek ze Žehušic. Vysvěcen byl 22. listopadu 1865 děkanem z Golčova Jeníkova. Kostel byl filiální a bohoslužby se konaly jednou za pět neděl. Celé zařízení kostela bylo nové. Ze starého kostela zůstaly jen dvě barokní sochy, panny Marie a sv. Jana a dále krucifix. Ostatní vybavení bylo pořízeno výborem, v jehož čele stál notář Jan Čapek, notář z Čáslavi, který vlastnil statek v Dolních Bučicích a starosta Vrdů, rolník Vojtěch Horálek . Výbor dostal od hraběnky Thunové rozené Salmové 300 zlatých na vybavení kostela. Ředitel čáslavské reálky Spudil navrhl hlavní oltář i kazatelnu. Zpovědnici navrhl žehušický architekt Josef Míča. Obrazy Křížová cesta jsou reprodukce, které vznikly později.

V roce 1867 byla u kostela postavena nová fara a kostel se stal opět po jednom a půl století farním. V roce 1878 dala obec vysázet kolem kostela kaštany, stejně jako podél silnice vedoucí dolů z kopce k dolnímu hostinci č.p. 36.

Kostel měl 4 zvony. První byl z roku 1506 a měl průměr 88 cm a latinský nápis: „Tento zvon ulit byl léta páně 1506 k slávě Boha všemohoucího a blahoslavené Marie panny mistrem Ondřejem.“ Na plášti druhého zvonu z roku 1556 o průměru 118 cm jsou 2 reliéfy s postavami světců. Tento zvon věnovali kostelu mlynář Matouš Chudomel, Tomáš Kostelník z Dolních Bučic, 2 rychtáři Pátek a Šicha z Vrdů, na památku Všem svatým. Třetí zvon z roku 1590 o průměru 42 cm byl opatřen nápisem „Spravte cestu Páně – hlas volajících na poušti“. Čtvrtý zvon z roku 1736 o průměru 76 cm je s německým nápisem „Kryštof Ulman v Praze ulil mne roku 1736“. Když již několik let zuřila První světová válka, přišli vykonavatelé rekvizice, aby označili zvony, jež měly být odebrány, aby se z nich mohly vyrobit zbraně. Faráři Limberskému se podařilo rekvizitory umluvit, takže byly zabaveny jen dva menší zvony.

Podle usnesení obecního výboru ze dne 17. února 1896 byly čáslavským hodinářem Antonínem Adamcem za 100 zlatých zhotoveny věžní hodiny, které byly dány na věž dne 18. května. Nástěnné malby jsou z let 1962-63 od akademického malíře Mojmíra Vokolka.

Kostel je částečně obklopen ohradní zdí. Kolem kostela byl hřbitov, který z kapacitních důvodů nedostačoval. Proto se v roce 1873 vybudoval pro obyvatele Dolních a Horních Bučic nový hřbitov směrem na Horní Bučice. Původně sloužil jen pro katolíky, na rozdíl od vrdovského hřbitova, kde se mohli pochovávat lidé bez rozdílu vyznání.