Robota a nevolnictví u nás

 

 

Nevolnictví se objevilo na našem území zemským zřízením z roku 1490. Tato novinka k nám přišla z Německa. Panstvo mělo nad svými poddanými naprostou moc. Nikdo se nesměl stěhovat, ženit, dát dítě do školy či do učení bez svolení vrchnosti. Toto zřízení trvalo až do roku 1781. Tehdy císař Josef II vydal patent, který rušil nevolnictví a zavedl robotu. To znamenalo, že poddaní museli zdarma pracovat na panském předem určený počet dnů v týdnu během celého roku podle robotní knihy. Dochovala se robotní kniha žehušického panství. Z ní se můžete dovědět, že za účelem roboty bylo obyvatelstvo rozděleno do tří kategorií. Na statkáře, chalupníky a domkaře. Statkář byl majitel statku a většího množství polí. Chalupník byl drobný zemědělec, který vlastnil chalupu a menší výměru polí. Domkař měl jen menší dům a maximálně zahrádku kolem domu. Robota mezi lety 1845 až 1848 obnášela pro tři dolnobučické sedláky povinnost pracovat na panském 156 dní s potahem a 39 dní ručně. Dalších šest sedláků mělo povinnost pracovat s potahem 78 dní a ručně 19,5 dní. Pracovalo se podle ročního období od svítání do soumraku. Odhaduje se, že sedlákovi zbyla jen jedna třetina vykonané práce na obživu své rodiny.

O nedělích a svátcích se nesmělo pracovat ani na vlastním. To bylo celkem 90 dní. Sedláci samozřejmě posílali za sebe pracovat čeledíny. Chalupníci museli pracovat pro pána 3 dny v týdnu. Teprve potom mohli pracovat na svém. K práci zadarmo ještě museli odvádět svému pánovi část své sklizně. Například chalupník musel ročně odevzdat 6,5 věrtele ječmene a 12,5 věrtele ovsa. Domkařů bylo v Dolních Bučicích dvanáct a museli pracovat jen 13 dní v roce. Od roboty byla osvobozena čísla popisná hostinec, škola, fara, kovárna, mlýn. Celkem bylo ve vsi 32 čísel popisných. V době zrušení roboty v roce 1848 byly Bučice v majetku Osvalda Thuna. Zrušením roboty se však držitelé usedlostí nestali automaticky vlastníky pozemků, jež měli v držení /dědičném pronájmu, za který platili pět zlatek z lánu/, museli se vykoupit takzvanou výkupní listinou, kterou sepisovala zemská komise v Čechách. Chalupník musel za vyvázání z roboty zaplatit přes pět zlatek a za pozemky 102 zlatek.

Po zrušení roboty přešla správa obcí do rukou místních občanů, kteří si mezi sebou zvolili obecní výbor a starostu. Horní a Dolní Bučice měly společný výbor a starostu. Prvním starostou byl zřejmě hospodský Jan Paclt, protože byl z čísla 1, což byla hospoda. Dolní Bučice v té době měly 215 obyvatel. O dvacet let to bylo o 81 obyvatel více a velice zajímavý údaj je, že mužů bylo dvakrát tolik než žen. Ve starých listinách se našla i listina zemského sněmu království Českého, že byla poskytnuta půjčka 1155 zlatých, pro každého uchazeče kolem sto zlatých. Tuto půjčku museli splatit do pěti let a úrok byl 5 %.