Vrdovská škola za druhé světové války

 

Každá škola byla vždy kulturním a společenským centrem své vesnice. Učitelé byli vždy jedni z nejvzdělanějších lidí v obci. Proto si jich lidé vážili. Pan učitel byl autorita. A protože vzdělaný člověk byl nebezpečný pro Velkoněmeckou říši, učitelé neměli život za války vůbec jednoduchý. Tento článek popisuje události, které se děly kolem vrdovské školy za druhé světové války. Protože kroniku obce Dolní Bučice psal pan učitel František Poříza, o informace není nouze. Další text bude sestaven ze zápisů pana učitele.

20.dubna poslal Hitler do Prahy k poněmčení českých zemí „protektora Nauratka“ a nyní šly události jedna za druhou. 1.září přepadlo Německo Polsko, což byl počátek druhé světové války. 15.11. 1939 studenti v Praze manifestovali proti německým utlačovatelům při pohřbu vysokoškoláka Jana Opletala, zastřeleného okupanty. Dne 16.11. Hitler nařídil krvavé potlačení pražských demonstrací. To byla výborná příležitost k uzavření českých vysokých škol a k jejich vykrádání. Mnoho vysokoškoláků bylo zatčeno, ztřískáno a zavlečeno do Německa. Devět studentů bylo hned popraveno.

Na školách byly nařízeny revize učitelských a žákovských knihoven. I obrazy „závadné“ musely být z kabinetů odstraněny. Školní učebnice musely být upraveny, tj. závadná místa začerněna nebo zalepena. Neušly tomu ani početnice, kde závadným bylo označení Kč a muselo být začerněno. Toto označení se vyskytlo na jedné stránce třeba až padesátkrát.

Po onemocnění některého děcka obrnou byla škola uzavřena do 21. října. Obecní zastupitelstvo ve schůzi 24.4.1939 schválilo jednomyslně usnesení újezdní školní rady , aby školní inventář byl rozdělen mezi školu obecní a měšťanskou. Dne 16. října 1939 obecní zastupitelstvo ve Vrdech zaslalo újezdní školské radě výpověď z učeben tam umístěných se žádostí, aby místnosti byly vyklizeny do 1. prosince 1939, kdy se začne s bouráním staré radnice /na místě současného Obecního úřadu Vrdy/. Místnosti byly vyklizeny ve dnech 25.a 26. listopadu a od 27. listopadu celá obecná škola měla střídavé polodenní vyučování.

Od 1.11 1940 zahájila místní péče o mládež polívkovou akci. Denně se vydávalo přespolním a chudým dětem 147 polévek. Akce trvala do 15. května. Polévky vařil řezník p. Huzl.

Od 1. září 1940 byla otevřena veřejná mateřská škola , která byla umístěna v nové radnici ve Vrdech. Škola dostala novou firmu. Přes nápis škola byly pověšeny velké dřevěné tabule s označením Schule. Do tříd musely být vyvěšeny nové znaky „Protektorát Čechy a Morava“. Již v minulém i v tomto roce bylo na školách 20.dubna oslava narozenin A. Hitlera. Proslov k této oslavě došel vždy již vypracován a byl žactvu přečten. Rovněž tak proslov k výročí zřízení protektorátu. Byl přísný zákaz přijímaní dětí židovského původu. Z nařízení ministra školství a nár. Osvěty Emanuela Moravce byla němčina ustanovena na národních školách povinným předmětem. Vyučovalo se od 3. ročníku 3 hodiny týdně.

Do konce října museli všichni učitelé předložit doklady o rodinném původu. To jest křestní a oddací listy rodičů a prarodičů obou manželů.

Do vánočních svátků nastěhovaly se 3 třídy obecní školy do nové radnice ve Vrdech.

V roce 1941 byla němčina zavedena jako povinný předmět od 1. postupného ročníku. V 1. a 2. třídě 4 hodiny týdně, v ostatních třídách 7 hodin týdně. Naproti tomu čeština byla jen 3 krát týdně. Nejmenší děti, které ještě neuměly číst a psát musely se učit 4 hodiny týdně německému jazyku.

Vánoční prázdniny na škole byly od 19.12.1941 do 4.3.1942 pro veliké zimy a naprostý nedostatek uhlí.

Na školách byly zavedeny výběrové školy měšťanské. Přestup byl ze IV. třídy obecné školy. Vždy asi 40% žáků se dostalo do měšťanské školy a ostatní již museli dochodit na škole obecné. Školní mládež od 10 let se zúčastnila prací na polích, že ničila plevel, sklízela brambory atd.. Pokyny a nařízení dával úřad práce. Učitelstvo celého čáslavského okresu konalo v září zkoušky z němčiny.

V roce 1943 kronikář poznamenal. České školy byly Němcům trnem v oku. Nejraději by je byly všechny zavřeli. Revize následovala revizi, knihy a obrazy se stále vyřazovaly. Knihovny a kabinety se valem prázdnily. Aby česká mládež měla přilepšeno, přidali okupanti dětem ve školách jeden stupeň známek, tak děti mohly na vysvědčení přinášet i šestky.

V pátek 11 srpna 1944 dostavili se autem do naší školy dva říšští páni. Úředník v doprovodu důstojníka, aby až do konce války zajistili školní budovu pro německou mládež „Hitlerjugend“ /polovojenská mládežnická organizace pro chlapce od 14 do 18 let, kteří byli vychováváni a cvičeni pro vstup do německé armády/. Prohlédli celou budovu a hned si zapisovali, kde budou ložnice, učebny, jídelna, lékařská ošetřovna, kuchyně atd.. A nařídili okamžité vyklizení školní budovy. V budově smí zůstati byt ředitele, byt školníka a přírodovědný kabinet. 17. dubna začalo stěhování. Knihy, učební pomůcky dány do beden a uschovány v kabinetě. Kancelář řídícího učitele přestěhována celá do budovy obecního úřadu v Dolních Bučicích. Všechen školní nábytek, tj. lavice, stoly, skříně, tabule a j. uloženy v kůlnách cukrovarského domu ve Vrdech. Celá budova musela býti vymyta a v II. třídě nařídili opraviti podlahu.

24.srpna oznámila „školní úřadovna“ /okresní školní výbor v Čáslavi, že obecná škola bude vyučovati v 1 místnosti obecního úřadu v Dolních Bučicích a ve 3 místnostech obecního úřadu ve Vrdech. Hlavní škola/měšťanská/ se má přestěhovati do 1. patra školní budovy ve Zbyslavi. 5. září začal nový školní rok bez školní budovy. 8. září přijel hospodářský správce Hitlerjugend, Čech jménem Čáslavský, vyučený číšník a přivezl nařízení k znovuzřízení dvou kanceláří ve škole. Nastalo tedy zase převážení nábytku z Vrdů do budovy. V sobotu 9. září přijelo vlakem asi 80-90 dětí Hitlerjugend s pěti průvodci. Hned škola ožila divokým křikem hitlerčat. Celou neděli pak němečtí vojáci z Horních Bučic vozili do školy kavalce, skříně, kufry. V jedné třídě /vedle kanceláře řídícího učitele/ zřídili kuchyň, kde postavili obrovský úplně nový sporák a nanesli spoustu krásného, také úplně nového nádobí. Z této kuchyně prorazili do sousední třídy/jídelny/ podávací okno. Nákladním autem přivezli spoustu potravin, o kterých se našim dětem ani nezdálo. Aby to neměli z kuchyně daleko pro vodu na dvůr, chodili oknem. Úřad práce nakomandoval 3 dívky z Vrdů jako pomocnice do kuchyně. Zatím, co hitlerovská mládež při hojnosti potravy a místa si hověla ve školní budově, pokračovalo vyučování našich, českých dětí ze sedmi tříd ve čtyřech nedostatečných učebnách. Již 11. září, na výzvu vládního komisaře Komberce z Vrdů, musely naše děti na polní práce do Skovic, zatím co německé děti se dívaly z oken školy. V říjnu a listopadu sbíralo žactvo IV. A V. třídy houby pro firmu Štefan a spol. Do lesa je dovážely autem. /Houby se v tzv. Štefance - později Kovolis, sušily a vyráběly se z nich kostky do polévek/. Dne 14. října se německá mládež nastěhovala do obecní školy v Chotusicích. Hned druhý den se do školy nastěhovali vojáci SS, Italové a Maďaři. /jednotky SS byly nejbrutálnější a nejbezohlednější součást německé armády/Již tak nedostačující vyučování nám ztížilo totální nasazení dvou učitelek a jednoho učitele do továren.

Rok 1945. Na jaře tohoto roku se sem stěhovala spousta německých uprchlíků z Polska. Byla pro ně zabrána školní budova ve Zbyslavi a naše měšťanská škola, dočasně tam umístěna, musela se 12.března zase stěhovati zpět do Vrdů. Nyní se ve čtyřech učebnách obecné školy, to je v jedné v Dolních Bučicích a ve třech ve Vrdech vyučuje při střídavém vyučování škola obecná, měšťanská a lidová zemědělská. 19. dubna objevila se nad naší vesnicí spousta stříbrných letadel. Museli jsme děti pustiti domů, protože hrozilo přímé nebezpečí. Později jsme se dověděli, že to byl zase Kolín.

Až 5. května asi v 11 hodin dopoledne ťukal mi někdo na okno učebny v Bučicích, že je konec války, že to telefonoval někdo na poštu, v Praze je povstání a v ulicích města se bojuje. Ihned jsem pustil děti domů. Na ulici již bylo živo. Pospíchal jsem ke školní budově, která byla dosud obsazena oddílem SS vojska. Tam se ve chvilce dostavil veliký průvod občanů a žádal odzbrojení posádky ve škole ubytované. Dostavilo se i četnictvo, místní záložní důstojníci v uniformách a nově ustanovený místní národní výbor z Vrdů s předsedou p. Jar. Horákem. Nastalo vyjednávání s místním velitelem posádky. Ten odmítl odzbrojení až dostane nařízení z německého velitelství ze Žehušic. Mezitím se posádka ve škole silně ozbrojila. Ve všech oknech prvního poschodí byly položeny ruční granáty a munice bylo v budově mnoho. Na konec velitel posádky žádal o zachování klidu s ujištěním, že celá posádka opustí školní budovu. V noci téhož dne vjelo do dvora školy a na hřiště množství povozů hornobučické posádky a ráno byla škola bez Němců. Zůstaly tam jen rozbité skříně, kavalce a strašná spousta nečistoty. Školní budova byla s velikým peněžním nákladem vyčištěna, opravena, vymyta a vymalována a 28. srpna počalo stěhování do osvobozené školy. Po odchodu Němců byla kamna rozbita a jiná nebyla k dostání, hrozilo uzavření školy. Kamna byla přivezena z Čerkova u Příbrami a pro uhlí byla auta vypravena přímo do dolů.

Podle vyprávění pamětníků doplním pár informací, které jsou zejména pro mladší ročníky novinkou. V těchto letech byl slavnostním oděvem ještě velmi často kroj. Ve škole se vyučovalo náboženství. Podle vyznání byly děti rozděleny na evangelíky a bezvěrce a na katolíky a stoupence československé církve. Na tělocvik se chodilo do sokolovny. Nebo se cvičilo na hřišti u školy, v zimě třeba jen ve třídě. Žádná školní jídelna ani družina nebyla. Děti si jídlo nosily z domova. Neboť ho bylo málo a bylo na příděl, na potravinové lístky.

Historie vrdovské školy je jistě bohatá a zajímavá. Proto je dobré něco o ní vědět.